VÝSTUPY KONFERENCE FORUM DŘEVOSTAVBY 2019 – POŽÁRNÍ BEZPEČNOST A DŘEVOSTAVBY

17 prosince, 2021 by Forum Drevostavby

Na podzim roku 2019 se uskutečnila nová konference určená pro odbornou komunitu zabývající se dřevostavbami. Jejím cílem bylo vytvořit nové prostředí pro setkávání profesionálů a vzájemné sdílení informací a zkušeností z oboru. V kongresovém centru Jezerka, u vodní nádrže Seč, se tak setkali architekti, projektanti, statici, technici, ale i montážníci a stavitelé nebo zástupci státní správy a developeři.

Organizace akce se ujal Stanislav Müller z DřevoPortálu, který současně plnil i roli odborného garanta, což také reflektoval nabitý hotel a konferenční sál s téměř třemi stovkami účastníků.

Akce DřevoPortálu jsou známé pohodovou atmosférou s precizní organizací, jak po té odborné stránce, tak po té společenské a zábavné. V základních kamenech této nové akce je ovšem uloženo více ambicí, než jsou ty výše uvedené. “Každé Fórum by mělo být v hlavní linii zaměřeno na konkrétní ožehavé téma a jednotlivá vystoupení, panelová diskuse i kuloární debaty by měly přinést nějaký posun, impuls nebo přínosný závěr” upřesňuje Stanislav Müller.

A to se na Fóru 2019 podařilo nad jakákoliv očekávání. Na následujících řádcích vám přinášíme výtah zachycující myšlenky hlavních přednášejících na téma “Požární bezpečnost a dřevostavby”. Kompletní záznam přednášek najdete na YouTube.com/DrevoPortal.

Téma dřevostaveb a jejich komplikovaného vztahu k požární problematice otevíral Ing. arch. Pavel Horák, coby ředitel Salonu dřevostaveb. Jeho úkolem bylo představit omezení, která architekty ovlivňují už na samotném začátku vzniku dřevostaveb.

Ing. arch. Pavel Horák / Salon dřevostaveb

PRAVDIVOST KONSTRUKCE

Společnost se mění a architektura na tyto změny musí reagovat. V bytové výstavbě, ale i v administrativních prostorách je stále žádanější pohledové dřevo. Tím však není myšleno pouhé obkládání jiných materiálů dřevěnou skořápkou, nýbrž přiznaná nosná konstrukce staveb. Nosné prvky staveb dnes již nemusí být úzkostlivě překrývány a maskovány, aby je jejich obyvatelé nezahlédli. Naopak. Pravdivost konstrukce je dnes velmi ceněna a prvky, které byly dříve ve stavbách ukryty se dnes odhalují a vytvářejí tak zcela nové prostředí.

Samozřejmě s sebou toto “odhalování” nese řadu otazníků z pohledu požární bezpečnosti. Ne vždy jsou nosné prvky staveb ukrývány pouze z estetických důvodů. Často je tak činěno z důvodu jejich ochrany, protože na nich zkrátka závisí celá životnost stavby.

Přestože se laikům může zdát, že toto odhalování nosných konstrukcí staveb otevírá prostor spíše ocelovým než dřevěným konstrukcím, opak je pravdou. Ocelová konstrukce neodhořívá jako dřevo, ale ocel působením vysokých teplot bohužel ztrácí svoji pevnost. Profil dřevěných prvků se odhoříváním sice postupně zmenšuje, vyšší teplota však na pevnost dřeva pod ohořelou vrstvou vliv nemá. Protože odhořívání dřeva je dnes velice detailně zmapováno, je možné dimenzovat dřevěné prvky na libovolnou požární odolnost, pouhým zvětšením průřezu konstrukčních prvků.

SPOLUPRÁCE TECHNOLOGIÍ

Srovnávání a soupeření s ocelí nebo betonem je dnes už téma minulosti. Obor dřevěných staveb je již natolik vyzrálý, že je plnohodnotným partnerem konzervativních technologií. I tyto technologie musí reflektovat aktuální požadavky současné doby, a právě kooperace s dřevostavbami takové možnosti otevírá.

Důkazy plodné spolupráce různých technologií vznikají v podstatě po celém světě, jak se ostatně můžete sami přesvědčit v záznamu prezentace Pavla Horáka.

Samostatnou kapitolou v budoucnosti dřevěných konstrukcí jsou nástavby. Stále přibývá měst, kde není k dispozici pozemky pro nové stavby a veškerý rozvoj těchto měst spočívá v přestavbách, rekonstrukcích anebo v nástavbách. Při realizacích nástaveb jsou stěžejní rychlost a hmotnost.

Rychlost šetří peníze i stávající budovu pod nástavbou, nízká hmotnost umožňuje budování většího počtu podlaží. Namísto dvou železobetonových podlaží, čtyři dřevěná? Ano. To jsou jasné argumenty pro developery.

PŘEKÁŽKY DŘEVOSTAVEB Z POHLEDU ARCHITEKTA

Co však brání využívání těchto výhod dřevostaveb u nás?

Zčásti legislativa a technické normy, zčásti zažité předsudky mnoha lidí, jak laiků, tak profesionálů.

Kvalitní materiály i technologie v naší zemi máme. Stejně tak už máme dostatek zkušených profesionálů, jak v oblasti navrhování, tak i v realizaci.

VŠUDE HOŘÍ STEJNĚ

“Všude hoří stejně. Všude mají kyslík, a v zásadě jsou svým způsobem rozdíly mezi zeměmi tím pádem menší, než u sněhu či větru…” uvedl hned v úvodu své prezentace doc. Ing. Petr Kuklík, CSc. (Fakulta stavební ČVUT v Praze), který se zaměřil především na představení podmínek navrhování dřevostaveb na účinky požáru u nás a v zahraničí.

Část požadavků směřovaných na stavby vychází z lokálních podmínek prostředí, daných větrem, sněhem, seismicitou apod. Tyto požadavky nabývají po celém světě nejrůznějších hodnot, zatímco chování ohně je v podstatě všude stejné.

HISTORIE ZASTOUPENÍ DŘEVOSTAVEB V ČR

Zastoupení dřevostaveb v celkové výstavbě má svoji historii a vývoj. Od téměř stoprocentního zastoupení dřevěných domů v dobách starověku, docházelo postupně, zejména ve městech, k budování více a více domů zděných. Důvodem byly špatné zkušenosti s rychlým šířením požáru z domu na dům, čemuž také výrazně přispívala absence účinné požární techniky.

Extrému dosáhlo zastoupení dřevostaveb za působení totalitního režimu, kdy byla tato technologie účelově odstavena na druhou kolej. Od sametové revoluce však došlo, a stále dochází, ke zvyšování počtu realizovaných dřevostaveb v ČR. Roste nejen kvantita, ale také kvalita a s tím samozřejmě přibývají větší a náročnější stavby. Potenciál mají moderní dřevostavby vložen do jejich samotného DNA. Naším nejbližším cílem však není soupeření se stavebně vyspělejšími zeměmi, které se předhánějí ve výšce realizovaných dřevostaveb. Neměli bychom přeskočit vývojovou fázi, kterou již země jako Velká Británie, Kanada, Norsko, Německo nebo Švýcarsko, mají za sebou.

Teprve po osvojení nižších bytových, administrativních a průmyslových staveb, a provázání výhod dřevostaveb s výhodami ocele, betonu a cihly, bychom měli vzhlížet výše.

PŘÍKLAD BYTOVÉ VÝSTAVBY VE VÍDNI

Příkladem nám může být například současná výstavba ve Vídni, kde vzniká každým rokem cca třicet tisíc obecních bytů. Základem takové výstavby jsou železobetonové věže pro schodiště a výtahy, což je z požárně bezpečnostního pohledu čisté a bezpečné řešení. První podlaží jsou rovněž železobetonová, a to z důvodu disproporčního kolapsu. Kdyby do přízemí narazilo například auto, nebude stabilita celé stavby nikterak ohrožena. Ostatní prostory jsou již vystavěny například z masivních dřevěných panelů CLT.

mjr. Ivana Nohová v.v. / Profesní komora požární ochrany

NOVÉ PLÁŠTĚ EXISTUJÍCÍCH BYTOVÝCH DOMŮ

Na současné bytové domy jsou kladeny výrazně vyšší požadavky nejen z pohledu tepelně technického. U nás probíhá modernizace panelových domů v podstatě pouze výměnou otvorových výplní a přidáním fasádní tepelné izolace. Ve světě však přibývá realizací, kdy namísto pouhé tepelné izolace s omítkou jsou ke stavbám kotveny kompletní montované panely. Fasádní panely umožňují bezkonkurenčně rychlou realizaci, ale také mohou sloužit jako prostor pro vedení nových technologií, které se nevejdou do stávajících instalačních šachet. Umožňují rovněž uložení oken do roviny samotné tepelné izolace, což je samozřejmě ideální řešení z pohledu tepelných mostů.

POŽÁRNÍ POŽADAVKY U NÁS A V ZAHRANIČÍ

Výpočty i zkoušky požární odolnosti se řeší podle evropských norem zavedených v ČR, takže prostředky k návrhu staveb máme evropsky jednotné a dřevostavby zde žádný handicap nemají.

Složitější je to však v oblasti požadavků na požární bezpečnost staveb, které jsou stanoveny právními předpisy na národní úrovni.

Abychom plně pochopili současné předpisy požární ochrany, musíme nahlédnout do jejich historie. Požární kodex ČR byl svého času jeden z nejkvalitnějších systémů a jeho současné problémy ve vztahu k dřevostavbám vyplývají především z podkladů, které nebyly doposud aktualizovány na úroveň současných poznatků. Role představení Požárního kodexu se ujal Ing. Marek Pokorný, Ph.D. (UCEEB, ČVUT v Praze).

HISTORIE POŽÁRNÍHO KODEXU ČR

Požární kodex je v podstatě národní kulturní bohatství dlouhodobě utvářené zkušenostmi a znalostmi.

Po druhé světové válce vyšla jedna z prvních norem, která měla tendenci detailněji hodnotit stavební hmoty z hlediska jejich hořlavosti.

Do požárních předpisů pak byly promítnuté hlavní priority té doby tzn. bydlení, průmysl a zemědělství. Na konci padesátých let vznikla samostatná norma určená pro výstavbu průmyslových závodů a sídlišť. Byla od počátku závazná, dělila konstrukce na hořlavé, nesnadno hořlavé a nehořlavé a také hodnotila odolnost konstrukcí proti ohni jako např. únosnost, stabilitu, teplotu na odvrácené straně nebo vznik trhlin. To jsou v podstatě kritéria, podle kterých hodnotíme konstrukce i dnes.

Norma také třídila jednotlivé konstrukce podle stupně bezpečnosti proti ohni, třebaže zatím pouze jako celek, nikoliv podle požárních úseků. Podle skupiny hořlavosti a nejmenší odolnosti v minutách se dalo jednoduše zjistit, jaký stupeň bezpečnosti daná stavba splňuje. Díky stupni bezpečnosti bylo následně velmi snadné určit největší počet podlaží stavby, největší délku či zastavěnou plochu anebo nejmenší šířku proluky.

Proluka byla v podstatě ekvivalentem dnešní odstupové vzdálenosti. Na základě stupně bezpečnosti proti ohni jedné a druhé budovy bylo možné ihned zjistit nejmenší šířku proluky. Ta byla v případě dřevostaveb (pátý, případně čtvrtý stupeň bezpečnosti), definována patnácti, případně dvanácti metry proluky mezi oběma budovami.

V sedmdesátých letech došlo zavedení rozsáhlého souboru norem ČSN 73 08, které v podstatě platí dodnes. Významnou osobností v rozvoji tohoto kodexu byl Ing. Vladimír Reichel, Dr. Sc., který se svým pracovním kolektivem působil ve Výzkumném ústavu pozemních staveb.

Norma ČSN 73 0802, kterou dnes známe pod názvem “Požární bezpečnost staveb pro nevýrobní objekty”, nesla tehdy název “Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení”. Odborné veřejnosti byla poskytnuta poměrně dlouhá doba k tomu, aby tento nový přístup vstřebala a závaznou se stala v roce 1977. Tato kmenová norma byla natolik rozsáhlá, že na ni navazovalo dalších cca 40 norem a významnější přestavbu zaznamenala až se vstupem České republiky do EU…

Zaujal Vás tento článek? Zbývající část najdete v novém vydání speciální vydání časopisu Dřevo&stavby s názvem PROFIspeciál 2020/2021.

S pozdravem

Redakce DřevoPortálu